PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No ne! Kohopak to nevidíme za rohem? Ale ano, ano, jsou to zase oni, báječní progoví strejčkové. Jak dlouho jsme je neviděli? Rok? To je doba, to je doba. Bylo by na čase, aby přinesli do marketingové mlýnice nějaké to nové CD. Produktivita musí zůstat vysoká, release or decease. Ejhle, CD s sebou mají. Cože? Ne jedno? Zase rovnou tři? Megalomani! To v přepočtu na CD/rok trumfne i trumbery MANOWAR. Věc hodná zamyšlení, což? A co takhle si ta tři CD poslechnout a zjistit, že namísto zbytečného balastu a magnetu na peníze fandů se jedná o opravdu výbornou živou kolekci s jemným orchestrálním vánkem? Navíc výroční. 20 let už Snové divadlo uvádí svá barvitá rocková dramata... to se sluší oslavit!
Zhruba tak bych s trochou satiry zhodnotil vývoj svých sympatií k výroční kolekci vlajkové lodi současného progu. Otázku, komu je kolekce určena, řeší už název. Od kdy si nezúčastněný kolemjdoucí kupuje výroční alba? Zůstává tak poměrně početná enkláva těch, kteří do Snového divadla chodí rádi a jeho špílce znají nazpaměť. Co výroční „score“ nabídne jim? Stokrát slyšené vály, nebo snad hodnotné přípodotky do už tak početné sbírky živáků? Troufnu si vsadit na to druhé. Tři CD nabízejí poměrně různorodou kolekci zážitků, která pramení z neobyčejného portfolia Američanů. Ač mají živáků jako much, stále je kam sahat, stále je co přehrávat, aniž by se opakovali.
První kotouč nabídne mimo jiné průhled do kabinetu kuriozit – zdejší obyvatelé mají skutečně zajímavé rodokmeny. „Another Won“ přichází až z dávných osmdesátek a nepříliš známé nahrávky „The Majesty Demos“. Z debutu „When Dream And Day Unite“ zazní „Afterlife“, přičemž poprvé si ji fandové mohou na CD vychutnat v podání Jamese LaBrieho (nepočítáme-li bootleg „When Dream And Day Reunite“). Své živé reinkarnace se dočkala i „Raise The Knife“, která coby přebytek „Falling Into Infinity“ skončila pouze na fandovském EPčku „Cleaning Out The Closet“. Krom obskurních kousků nás čeká krátký výlet do ještě teplé současnosti („Root Of All Evil“, „I Walk Beside You“), přičemž disk 1 nepostrádá i trochu té jistoty (osvědčený kousek „The Spirit Carries On“, „Under A Glass Moon“ a optimistická halekačka „Innocence Faded“ – na oficiálním živáku jsou tyto dvě písně prezentovány poprvé). Na stařičkých kompozicích už přeci jen poněkud ulpěl prach a jejich hodnota zdá se být spíše v oblasti kuriozit a archiválií. Dojem vylepšuje zařazení zástupců novější tvorby, z čehož vyvstává docela zajímavá konfrontace glamem a heavy metalem silně poznamených kořenů a svojské tváře současnosti. Poněkud rozpačitý jsem byl z nevýrazného soundu nahrávky, který se v žádném případě nevyrovná předchozímu živáku , ale časem jsem uvykl...
Ta pravá „score“ veselice začíná druhým diskem, ze kterého přátelsky pomrkává masív „Six Degrees Of Inner Turbulence“ se svými 41 minutami. Už s prvními zvuky přichází příjemné překvapení – namísto Rudessových syntetik jede overuturu živý orchestr. Chvilku trvá zvyknout si na jeho plochý zvuk, ale zážitek z předehry to přesto nezkazí. Obava, jak se se smyčci a dechy DREAM THEATER vypořádají, je neopodstatněná – nepodléhají mámení pompy a Octavarium orchestra je pouze podkresem tradičně strhující instrumentace, přesně odměřeným kořením a ozvláštněním. Dojem jednoznačně pozitivní. Doplnění druhé CD o smyčcovou miniaturu „Vacant“ je velmi vhodné, stejně dobře zapadá i bolestná a naléhavá reflexe 11. září 2001 „Sacrificed Sons“ a rozhodně svěže znějící cajdák „The Answer Lies Within“ (možná chutná méně sladce než na albu). Pokud jsem měl po prvním kotouči na jazyku pachuť rozpaků, druhý disk je odplavil lahodným progovým nektarem.
Poslední kotouč nese pouze dvě skladby. Vzhledem k účinkování tělesa Octavarium orchestra sotva může chybět vlajková loď aktuálního alba. Jakkoli je tato skladba hodnocena fanoušky rozporně, já si ty přeskoky z komorních poloh do instrumentálních výlevů užívám a živé provedení ještě přidává na energii. Dojem balancuje mezi monumentalitou leitmotivu, který skladbu ohraničuje, a pestrou strukturou výplně, kde se vyřádí ono exhibicionistické ego Snivců. Kdo není srozuměn s novinkovými polohami DREAMů, jistě vezme zavděk jistotou v podobě „Metropolis pt. I“. Tu pro změnu nemusím já a nevím, zda je tahle skladba vhodná jako zavření krámu, ale budiž.
Když pak James LaBrie (mimochodem zpívající v dost slušné formě) uzavře večer poděkováním a ujištěním, že to byl jeden z nejvydařenějších večerů v kariéře kapely, nemám důvod nesouhlasit. DREAM THEATER si dali k dvacátým narozeninám rozhodně podařený dortíček a nezbývá než jim popřát, aby jim stoupající kvantita nečutala do zadnice kvalitu. „20th Anniversary World Tour Live“ je dobrý vstup do třetí dekády, podle mého jedno z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší...) živých alb kapely.
P.S. Okolní screeny pocházejí z aktuálního dvoj-DVD, které vychází současně s CD verzí. Já jen aby na vás těch disků nebylo málo...
Ano ano, už jsou tu zase. Zase živě. A zase mají v ruce tři CD... Pro obyčejného posluchače asi zbytečnost, pro milovníky Snového divadla a "Octavaria" velmi hutný a chutný příspěvek do sbírky. Řeči o propukajícím manowarismu amerických progových strejčků mě přešly velice rychle.
8,5 / 10
James LaBrie
- vokály
John Petrucci
- kytary
John Myung
- basa
Jordan Rudess
- klávesy
Mike Portnoy
- bicí
Octavarium Orchestra
- orchestrace
1. DISK 1: The Root Of All Evil
2. I Walk Beside You
3. Another Won
4. Afterlife
5. Under A Glass Moon
6. Innocence Faded
7. Raise The Knife
8. The Spirit Carries On
9. DISK 2: Six Degrees Of Inner Turbulence I. Overture
10. II. About To Crash
11. III. War Inside My Head
12. IV. The Test That Stumped Them All
13. V. Goodnight Kiss
14. VI. Solitary Shell
15. VII. About To Crash (Reprise)
16. VIII. Losing Time / Grand Finale
17. Vacant
18. The Answer Lies Within
19. Sacrificed Sons
20. DISK 3: Octavarium I Someone Like Him
21. II. Medicate Me
22. III. Full Circle
23. IV. Intervals
24. V. Razor´s Edge
25. Metropolis pt. 1
A View From The Top Of The World (2021)
Distance Over Time (2019)
The Astonishing (2016)
Dream Theater (2013)
A Dramatic Turn Of Events (2011)
Black Clouds & Silver Linings (2009)
Systematic Chaos (2007)
Score: 20th Anniversary World Tour Live with the Octavarium Orchestra (2006)
Octavarium (2005)
Live At Budokan (2004)
Train Of Thought (2003)
Six Degrees Of Inner Turbulence (2002)
Live Scenes From New York (2001)
Through Her Eyes (EP) (2000)
Scenes From A Memory (1999)
Once In A LiveTime (1998)
Falling Into Infinity (1997)
Hollow Years (EP) (1997)
A Change of Seasons (1995)
Awake (1994)
The Silent Man (EP) (1994)
Lie (EP) (1994)
Live At Maquee (1993)
Another Day(EP) (1992)
Images And Words (1992)
When Dreams And Day Unite (1989)
Obrovská spokojnosť plynujúca z viacerých faktov:
- výborná dramaturgia, skvelý výber skladieb, potešili najmä raritné kúsky (parádna "Raise The Knife" z obdobia najlepšieho, nebite ma pán LaBrie, albumu "Falling Into Infinity"), celkové anti-hitové zameranie
- kapela hrajúca symfonický metal v tom najlepšom slova zmysle spolupracovala s orchestrom veľmi decentným, príjemným a v konečnom dôsledku povznášajúcim spôsobom (aký to rozdiel s tým trhaním uší v prípade METALLICA - S&M)
- James LaBrie celý materiál naozaj odspieval bezchybne, vo vrcholnej forme (kdeže sú časy tak trochu kontroverzných výkonov na "Once In A Live Time")
Znie to neuveriteľne, ale DREAM THEATER opäť raz dokázali posunúť latku v kvalite vydávaných koncertných záznamov smerom nahor. A to aj po takých zdanlivo neprekonateľných dielach ako "Live Scenes From New York" a "Live At Budokan".
no je to dobré, výkony jak muzikantů, tak Jamese, orchestr.. bohužel musím říct že první disk mě vůbec nebaví.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.